FRANTIŠEK ANTONÍN HRABĚ ŠPORK
Franz Anton von Sporck
(*9.3.1662 +30.3.1738)
Otec generál Johann Sporck, původem sedlák z Vestfálska (Německo), vstoupili na půdu českého království za třicetileté války. Byl neobyčejně schopným důstojníkem jízdy a vypracoval se až do hodnosti generála přesto, že nebyl šlechtického původu. Jeho jízdní pluky bojovaly za Ferdinanda II., Ferdinanda III. a Leopolda I. na bojištích v Čechách, Uhrách a v Německu. Výsledkem těchto zásluh byl šlechtický hraběcí titul, značný pozemkový majetek a jmění, které bylo odhadováno až na 800 000 zlatých.
F.A.Sporck byl nejstarší ze čtyř dětí, které měl Jan Sporck se svojí druhou manželkou Eleonorou, původem z meklenburského rodu von Finecken. Narodil se 9. března 1662 v Lysé nad Labem nebo v Heřmanově Městci. Po smrti svého otce Johana Sporcka nebyl ještě plnoletý, a proto se ujal svého dílu dědictví až v roce 1684 (panství Lysá nad Labem, Malešov, Konojedy a Choustníkovo Hradiště).
Na území panství Choustníkovo Hradiště, ležícího ve východních Čechách, později
vybudoval své hlavní sídlo, lázně Kuks.
Jako většina mladých šlechticů v té době i F.A.Sporck, podnikl v letech 1680 a 1681 cestu po Evropě (Itálie, pobyl v Římě, přes Turín a jižní Francii cestoval do Španělska. Delší dobu se zdržel v Paříži a přes Londýn, Haag a Brusel se vrátil do Čech). Paříž navštívil ještě v r.1682. Dvůr Ludvíka XIV. na něho učinil mocný dojem a mnohé jeho konání má svůj původ právě ve „Staré Francii“.
Když v roce 1694 pražský lékař J. F. Lowe potvrdil léčivost pramene, který vyvěral na úbočí levého břehu Labe v malebném údolí Kuks, začal Sporck koncipovat a také realizovat svůj největší životní projekt, lázně Kuks. Již v roce 1695 dal nad pramenem postavit provizorní lázeňský dům. Architekta Giovanniho Battistu Alliprandiho pověřil návrhem celkové koncepce výstavby areálu a asi také projektem. Na levém břehu byly postaveny lázeňské budovy, zámek a panský Hostinec, který pojmenoval na počest Ludvíka XIV. – krále slunce „Hostinec U Zlatého slunce“. Na pravém břehu na návrší vybudoval špitál s kostelem Nejsvětější Trojice, určený pro válečné veterány.
F.A.hrabě Sporck vedl velice produktivní život.
Vybudoval lázně Kuks (KUCKUS BAAD), na protějším břehu Hospitál s kostelem Nejsvětější trojce. Podporoval umělce a literáty své doby. Celý Kuks i nedaleký Betlém byl bohatě vyzdoben sochami převážně z dílny sochaře M.B.Brauna.
Vydal a vytiskl vlastní knihy náboženského a filosofického obsahu, v Kuksu postavil knihovnu tkzv. Filosofický dům (tento se nedochoval). Měl vlastní ryteckou dílnu, kde pracovali rytci Michael Jindřich Rentz a Johann Daniel Montalegre. Hudba sporckovského kulturního okruhu, dosahovala evropské úrovně. Od roku 1724 podporoval benátskou Peruzzi-Denziovu operní společnost, která v zimě hrála ve Sporckově pražském divadle a v lázeňské sezóně v Kuksu v Comoedien-Hausu, který stál původně vedle Hostince U Zlatého slunce. Tento soubor složený z italských hudebníků a zpěváků uvedl v Praze mj. dvě premiéry Vivaldiho oper. Na svých panstvích usiloval hrabě Sporck o racionalistický přístup k hospodaření, uplatňoval moderní zásady lesnictví, zakládal obory, zdokonaloval lovecké zbraně. Své hudebníky Röhlicha a Svídu nechal v Paříži vyučit hře na parforsní roh, uvedl do Čech hru na lesní roh a troubení při lovu. Po vzoru královského dvora Ludvíka XIV. zavedl na svých panstvích parforsní hony. Založil Řád sv.Huberta v Čechách.
F. A. Sporck byl člověk neklidné povahy a jeho zvláštní zálibou byly soudní spory, z nichž většinu prohrál. Jeho neúspěch při soudních přích a soudní spor vedený s právníkem Dr.Neumannem dal vzniknout v r.1724 soše Herkomanna (patrona špatných právníků). Herkomanna držícího v levé ruce jablko s nápisem Irue erui („právem dobyl“) měl hrabě Sporck odstranit. Vše vyřešil způsobem jemu vlastním a Herkomanna nechal předělat na současného Goliáše, kterého otočil od Hospitálu směrem k Hostinci U Zlatého slunce a proti němu nechal vyhotovit sochu Davida. „David a Goliáš“ stojí na původním místě dodnes.
Vydavatelská činnost, která vždy nedbala přísných cenzurních a konfesních pravidel své netolerantní doby, dostávala hraběte Sporcka do dalších konfliktů a navíc se ve druhé polovině dvacátých let nepohodl se svými sousedy, jesuity v Žirči. Předmětem sporu a podrážděných reakcí hraběte se stala stavba Křížové cesty ze Žírče a Kalvárie poblíž hranic Nového lesa, kterou jesuité slíbili postavit, ale později se stavbou otáleli.
To vše nakonec mělo dramatické vyvrcholení, když 26. 7. 1729 obsadil Kuks vojenský oddíl carrafovského pluku a Sporckovi byl předložen císařský dekret o zabavení všech knih. Tato kukská inkvizice vedla 7. 2.1730 ke Sporckově obžalobě z kacířství a jeho šíření. Návrh trestu obsahoval ztrátu inkolátu, statků, pokutu sto tisíc zlatých, spálení knih a doživotní přísné vězení. Proces se vedl od 27. 2. 1733 do 13. 3.1733. Toho dne byl vynesen pro hraběte Sporcka příznivý rozsudek. Byl odsouzen pouze za přestoupení císařského zákazu tištění knih bez cenzury k pokutě 25.000 zlatých a zaplacení soudních výloh. Postupně došlo k uklidnění i ve vztahu s jesuitskými sousedy. Hrabě František Antonín Sporck zemřel v Lysé nad Labem 30. března roku 1738.
